Obec Kornatice
ObecKornatice

Skála Lopata

Zřícenina hradu Lopata

model_lopata

Hrad Lopata byl podle nejnovějších výzkumů postaven pravděpodobně někdy ve 40. letech 14.století a jeho stavebníky byli nejspíš páni z Litic, kteří měli v okolí drobná zboží. K roku 1350 víme o části Nezvěstic a Žákavy, patřící královskému podkomořímu Rausovi z Litic. Jméno hradu postaveného na buližníkovém suku vzniklo pravděpodobně podle tvaru hradní skály a poprvé se v pramenech ozývá roku 1377, kdy se Rausův syn Heřman píše "seděním na Lopatě". Roku 1379 patřily k lopatskému panství Heřmana z Litic části vsí Šťáhlav, Šťáhlavic, Nezvěstic, Horního a Dolního Nastajova (Neslívy) a Nezbavětice. V dubnu roku 1397 se Heřman naposledy nazývá pánem na Lopatě a v prosinci téhož roku již byla Lopata obležena královským hejtmanem Prokopem. Hradu se totiž nejspíše lstí zmocnili lapkové, loupící na cestách v okolí. Možná, že dokonce i pan Heřman s nimi byl nějakým způsobem spolčen, neboť když královští hrad opanovali, nebyl navrácen Heřmanovi z Litic, ale stal se majetkem panovníka.

Král Václav IV daroval hrad Lopatu roku 1401 Maršíkovi z Hrádku, za pomoc, kterou mu poskytl jako purkrabí Domažlic. Tehdy bránil v postupu Ruprechtu Falckému do Čech, který následoval po zbavení Václava IV. německého trůnu. Ten žil ještě roku 1424 a se svými syny Janem a Habartem, bojoval v řadách katolických pánů plzeňského kraje proti husitům. Po smrti otce Maršíka byl pánem na Lopatě starší ze synů Jan, který však brzy zemřel. Vládu nad hradem a panstvím po něm převzal bratr Habart, zvaný Lopata z Hrádku. Habart nejen že dál bojoval proti kališníkům, ale s pomocníky loupil a plenil v širokém okolí hradu. Proto husitští vůdci Přibík z Klenové, Jan Zmrzlík ze Svojšína, Svojše ze Zahrádky, Jan Řitka z Bezdězic, lidé pana Menharta z Hradce a ozbrojenci z husitských měst Horažďovic, Sušice, Klatov a Domažlic přitáhli 27.října 1432 k Lopatě a začali hrad dobývat za pomoci dělostřelby. Pevný hrad byl ale úspěšně hájen a proto se husité rozhodli posádku vyležet. Obléhání se protáhlo až do února 1433, kdy strádající obránci sami hrad v noci zapálili a pokusili se probít z obklíčení. Téměř 40 jich však bylo pochytáno, ovšem Habartovi z Hrádku se podařilo uniknout a zmizet. O devět let později podobně loupil z hradu Husi v jižních Čechách. Vítězové po ovládnutí Lopaty hrad zbořili, aby se opět nemohl stát opěrným bodem katolíků nebo lapků. Zdá se, že při obléhání hradu byly zničeny i blízké vesnice Horní a Dolní Nestajovy (Neslívy), jejichž pozůstatky jsou patrné ještě dnes. Pozemky příslušné kdysi k Lopatě se posléze i se zbořeným hradem dostaly ke šťáhlavskému panství. Majitelé Šťáhlav seděli na tvrzi přímo ve Šťáhlavech, kde si později postavili nový zámek.

Počátkem 80. let 19.století pověřil hrabě Arnošt František z Valdštejna F.X.France, aby začal systematický výzkum hradu Lopaty. Při odklizování suti bylo nalezeno mnoho předmětů z období existence hradu. Nejvzácnější nález byl učiněn v přikopu pod hradem, kde byly vykopány zbytky impozantního gotického portálu, který byl s doplněnými kusy znovu postaven na jeho bývalém místě v roce 1888. Portál, v současné době zbořený vandaly, byl vysoký 4m a šířka ostění činila 180 cm. Hluboko v sutinách zdiva byl objeven neobvyklý keramický pohár, jehož kalich byl vyzdoben čtyřmi reliéfními obličeji. Při výzkumu hradního prostoru byl získán rozsáhlý nálezový materiál.

Výzkum měl také významný přínos pro poznání hradního schematu a objasnil jeho někdejší podobu. Cesta, po níž se přijíždělo k hradu, je ještě dnes zachovaná v 130 metrovém úseku. Vedle, pod jižním svahem v předhradí procházela v těsné blízkosti strážní věžičky, vystavěné na malém buližníkovém suku v jihovýchodní části předhradí. Za věžičkou vyústila na podhradní plošinu a zde se u paty hradní skály stočila zpět k severovýchodnímu nároží předhradí. Předhradí bylo obehnané pouze palisádovou, dřevěnou hradbou a poskytovalo dostatečný prostor pro umístění stájí, čeledníků a dalších hospodářskovýrobních objektů, taktéž postavených ze dřeva. Z předhradí již musel příchozí pokračovat pěšky na vyšší plošinu, kde vstoupil do mostní věže, jejíž poslední patro ústilo na most vedoucí do horního hradu. Konec mostu byl opatřen na straně hradu padací částí. Za ní se nacházelo úzké mezibraní, odkud ještě byla přístupná vrátnice vestavěná do nižší parkánové zdi. Velkým, již zmíněným portálem, vešel příchozí na nevelké hradní nádvoří. Vlevo stála velká, patrně patrová budova s podstřeším, která sloužila jako palác hradního pána. Na protilehlé straně střežily vstupní bránu a nejsnáze dostupnou severovýchodní stranu hradu dvě věže. Jedna hranolová a druhá kruhová. Mezi nimi stála ještě jedna nevelká budova, neznámého účelu. Severní část hradu nesla pouze vysokou hradbu.

Dole pod hradem jsou patrné ještě další středověké hradby. Jedná se většinou o pozůstatky palebných pozic z doby dobývání hradu. K hospodářství hradu patřila také ještě dnes patrná hráz malého rybníčka, který snad sloužil k napájení dobytka. Hrad Lopata byl přes svoji malou rozlohu, velmi dobře zabezpečen a zřejmě nákladně zařízen, jak o tom svědčí svědectví nálezů z Francových výzkumů.

Nejstarší osídlení skály Lopata

oslop

Nejstarší osídlení lopatské skály pochází z doby 5000 let př.n.l. , kdy první obyvatelé přišli do těchto míst podél řeky Úslavy. Byli to obyvatelé noví, nepříliš početní, kteří zde vybudovali několik málo sídlišť. Podle jejich zvyku zdobit keramiku různě provedenými lineárními pásky, nazývame tento lid lidem lineární kultury a období ve kterém žili, neolitem - mladší dobou kamennou.

Po tomto období se usídlili v krajině kolem řeky Úslavy lidé, kteří pronikli do jihozápadních Čech z oblast východobavorského Chamu. Chamská kultura spadá do nejmladší fáze doby kamenné, takzvaného eneolitu - 3000let př.n.l. Tito obyvatelé zřizovali svá obydlí na strmých, obtížně dostupných skalách, patrně z obranných důvodů. Eneolitický člověk byl již cílevědomým zemědělcem a chovatelem domácího zvířectva, které mu přinášelo daleko větší užitek, než zabité zvíře, ulovené ve volné přírodě. Dovedl také tkát látky a zhotovovat si z nich oděv.

V letech 1880-1886 Franc důkladně prozkoumal prostor hradní skály a část prostoru v podhradí, kde se snažil objevit pravěké artefakty o jejichž přítomnosti vypověděl již dříve nalezený kamenný klín. Při této práci bylo odklizeno mnoho suti ze zbořeného hradu, aby se mohl Franc dostat k nejstarším kulturním vrstvám. Pravěké nálezy byly učiněny většinou až na ploše skalního temene. Zde objevil Franc několik kamenných sekerek, mnoho tkalcovských přeslenů, a větší počet kostěnných a parohových nástrojů.

Keramika nalezená na Lopatě se projevuje dvojkónickými nádobami, nálevkovitě rozevřenými miskami, zásobnicemi na potraviny a obilí s povrchem otlačeným slámou, moždýřovitými hrnci a pod. Plastická výzdoba je provedena mnohonásobnými pásy promačkávaných plastických pásek s půlobloučky, trojúhelníčky a kolečky. Na plošině v prostoru příkopu narazil Franc na pravěká ohniště s několikanásobně obnovenou hliněnou podlahou. Každodenní život neolitických obyvatel lopatské skály se většinou odehrával pod skálou, kde si na ohništích připravovali pokrmy a zabývali se ostatní činností. Obyvatelé hradní skály sestávali asi z příslušníků jednoho rodu a nebyli příliš početní, jak lze usuzovat z nevelké plochy skalního temene.

Podobu jejich příbytků lze rekonstruovat pouze na základě otisků konstrukce stěny v mazanině, která se nalezla v původní kulturní vrstvě. Podle toho se jednalo o stavby dřevěné, jejichž stěny byly vypleteny proutím a omazány hlínou smísenou se slamou a plevami. Střecha mohla být slaměná nebo z větví. Po těchto objektech se samozřejmě nezachovala ani stopa, kromě zbytku mazanice, proto ani nevíme, kolik obydlí skála nesla.

Málo zastoupené nálezy z doby bronzové a starší doby železné, tedy asi 1400 př.n.l., poukazují na pozdější, zřejmě krátkodobé a nevýznamné osídlení.