Vznik obce

Dnešní Kornatice leží na okraji kolonizačního území Staré Plzně, avšak počátek jejich středověké historie odhadujeme až později. Podle výkladu Dr.Antonína Profouse jméno obce Kornatice vzniklo z tvaru Konratice, což je ves lidí Konrádových a její vznik tak dává někdy na rozhraní 12. a 13. století. Vyskytuje se však i tvar Kunratice. Tento autor rovněž cituje první historickou zprávu o existenci Kornatic z roku 1368, kdy Přibík z Kornatic dává klášteru kladrubskému jakousi činži. " Z. et Przibico de Conraticz monio Cladrub cedunt census in Cornaticz ". O roce 1375 se dozvídáme z latinsky pasného pergamenu, že Vácslav z Kamýka (5km severovýchodně) koupil od Mikuláše z Kamýka a Přibíka z Kornatic polovici země v Kamýce za 5 kop grošů. V berním rejstříku z roku 1379 je jako spolumajitel uváděn bratr Přibíka, Jindřich "Cunraticz villa, pars Przibiconis et Henrici fratrum". V létech 1395 až 1411 měli majitelé Kornatic podací právo k mešenskému kostelu. Roku 1395 navrhoval kněze v Mešně Bušek z Kornatic a v roce 1407 Jan z Kornatic spolu s Jaroslavem z Homberka. Jan a Přech z Kornatic se zasloužili o to, že dnes známe jejich rodový erb.

Do dnešních dnů se zachovaly tři listiny pečetěné Janem (1418, 1419, 1437) a rovněž šest pečetěných Přechem (1446 až 1460). Většinou se jedná o svědectví při převodech majetku či soudních sporech. Ze studií A.Sedláčka víme rovněž to, že bratři Jan, Petr a Přech z Kornatic vlastnili tvrz a ves Bělčice (10km na jih od Rožmitálu p. Tř.) od roku 1418, kdy ji koupili od Markvarta z Těchařovic, ovšem roku 1422 tam již sídlil Jiřík z Běšin. Roku 1483 získal Ivan z Kornatic polovinu Vejprnic (10km na západ od Plzně) a během let získal i druhou část ze správy hradu Buben. Pak však zemřel a nedlouho po něm, před rokem 1496, zemřely i jeho dcery. V roce 1483 (1423) je rovněž jmenován Abrahám z Kornatic seděním na Malejovicích ( ? ). To jsou poslední stopy po tomto prvním známém rodu z naší vesničky, který se tak ztrácí v labyrintu času. Z toho vyvozujeme, že Kornatice v té době již měly nového majitele.

Kornatice byly ve druhé polovině 15. století spojeny se Žákavou a Milínovem a později spolu se Žákavou připojeny ke Spálenému Poříčí. Po pánech ze Skuhrova a pak z Donína roku 1587 koupil poříčský statek Karel Kokořovec z Kokořova a připojil ho ke svému šťáhlavskému panství. Manželka Karla Kokořovce, Marjána Kokořovská ze Svárova, přikoupila roku 1604 ještě nebílovské panství. S Nebílovy pak Kornatice prodělávaly další svoje osudy. Roku 1673 je koupil Servác Engel z Engelflusu, pražský měšťan. Jeho syn Arnold pak prodal statek roku 1685 zpět Janu Jindřichu Kokořovcovi. Nebílovy s Kornaticemi koupil v roce 1705 Adam Jindřich, hrabě ze Stejnau. Po jeho smrti koupila panství Antonie Josefa Černínová z Kühnberka. V černínském rodě se panství udrželo do roku 1816, kdy zdědil veškerý majetek Kristián Waldstein.

Kornatice byly vždy malou osadou. O jejich obyvatelstvu nevíme před třicetiletou válkou téměř nic. Jen k roku 1521 v závěti pláteníka Říhy v Plzni nalézáme dluh 18 kop a 18 grošů českých jakéhosi Pavla z Kornatic. Na tehdejší dobu to byla částka značně vysoká. První seznam událostí je znám až z roku 1624. Podle něho bylo v Kornaticích 5 selských usedlostí a jedna chalupa. Tři statky byly stejné, jeden hodně velký. Byly to dvory Šimanovský, na němž seděl tehdy nějaký Linhart, dvůr Křížkovského, dvůr Suchého, dvůr Jindrovský a chalupa Kábova. To bylo na počátku třicetileté války, která v letech 1618-1648 zničila kvetoucí zemi a během níž ubylo více než polovina jejího obyvatelstva. Také Kornatice a jejich okolí nebylo ušetřeno těžkých pohrom. Po třicetileté válce v roce 1655 byli v Kornaticích podle tzv. berní ruly tři sedláci: Ada Stříska, Tomáš Polák a Jan Šindelář. Pustá selská usedlost patřila Václavu Sedlákovi. Chalupníkem byl Jan Kába, jemuž však chalupa vyhořela. Dále zde byli dva domkáři, Jan Kratochvíle a Jiřík Šindelář. V celé obci bylo pět potahů, pět krav, devět jalovic a deset prasnic.

Ve snaze získat ze svých panství zisk, počaly vrchnosti zakládat dvory. Tak také v Kornaticích kolem roku 1680 tehdejší majitel Engel z Engelflusu založil panský dvůr. Podle výpovědi kornatických obyvatel Jana Mošny a Tomáše Bešty byl dvůr založen z pozemků tří sedláků, Adama Střísky, Tomáše Poláka a Ondřeje Smolíka. Patřilo k němu tehdy 105 strychů a dva věrtele polí. V té době bylo v Kornaticích pět chalupníků, kteří měli dohromady 155 strychů polí. Mlynář Hrdlička užíval dva strychy panských polí a byly tu dvě chalupy bez pozemku. Hospodářství bylo na špatné úrovni. Urbář z roku 1719 dává obraz o celé obci. V Kornaticích byli tehdy čtyři chalupníci: Tomáš Bešta či Šilhánek, Mikuláš Šlezinger, Jan Martin a Matěj Zikmund. Ti byli povinni robotovat tři dny v týdnu, o žních celý týden. Hospodský Matouš Škrábal byl od roboty osvobozen. Domkáři byli tehdy dva, Sobota a Václav Topinka. Ti měli robotovat jeden den v týdnu a mlynář Hrdlička měl za povinnost vychovávat jednoho panského psa.

Panský dvůr byl vystavěn znova od základů, neboť selské stavení Jindrovského, které mu dříve sloužilo, sešlo. Byl vystavěn ze dřeva, měl dvě ratejny, kuchyni, dvě komory, stáj pro jalovice a malou stáj pro krávy. Proti stáji byla zvýšená komora, sýpka a stodola. Dvůr sloužil především pro chov jalového dobytka a vepřů.

Dobou přibývalo usedlostí, obec rostla. V roce 1787 bylo v obci již 18 usedlostí a chalup. Byly to č.1-Panský dvůr, č.2-Šťěpánková vdova, č.3-Mates Hrdlička mlýn, č.4-Josef Šilhánek chalupa, č.5-Josef Krátký chalupa, č.7-Matěj Zikmund chalupa, č.8-obecní pastouška, č.9-Mates Homulka chalupa podružská, č.10-Karel Fremr chalupa podružská, č.11-Jakub Topinka chalupa, č.12-Petr Fremr chalupa podružská, č.13-panská flusárna, č.14-Franc Herejk chalupa podružská, č.15-Vojtěch Burda chalupa podružská, č.16-Jan Šilhánek chalupa, č.17-panská chalupa č.18-Franc Šilhánek chalupa podružská.

Největší rozvoj obce byl ve 2.polovině 18.století a na začátku 19.století. Podle tzv. stabilního katastru z roku 1838, který platí dodnes, měly Kornatice celkem 830 jiter a 160 sáhů pozemků. V obci bylo 31 stavení, z toho 5 patřilo vrchnosti a to dvůr, ovčín, flusárna a dvě hájovny. V seznamu se vyskytují již známá jména i mnoho nových.
č.1 dvůr-hrabě Waldstein   č.2 Matěj Kylberger    č.3 Jan Hrdlička, mlynář   č.4 Petr Vícha    č.5 Josef Krátký   č.6 Václav Šlezinger    č.7 Josef Zykmund   č.8 obecní pastouška    č.9 Josef Honal   č.10 Jan Rybář    č.11 Josef Nový   č.12 Václav Přibáň    č.13 panská flusárna   č.14 Blažej Herejk    č.15 Hrušková vdova   č.16 Jan Šilhánek    č.17 panská chalupa   č.18 Václav Šilhánek   č.19 Vojtěch Ulč    č.20 Josef Krátký   č.21 Josef Vyleta    č.22 Jan Kosnar   č.23 Jan Lopata    č.24 Josef Kučera   č.25 hájovna v Kornaticích    č.26 Matěj Šilhánek   č.27 Kašparová vdova    č.28 Josef Kosnar   č.29 Josef Rous    č.30 hájovna Marien Ruth   č.31 Josef Krátký

Přibývalo také obyvatelstvo. Statisticky můžeme sledovat růst počtu obyvatel od roku 1803, kdy tu žilo 125 lidí a do roku 1817 stoupl počet obyvatel na 151. V roce 1850 bylo v Kornaticích už 303 obyvatel, kteří tvořili 69 bytových stran. Z toho jen čtyři se věnovaly jen zemědělství a čtyři jen řemeslu. Zbývající obojímu dohromady. Domy byly jednoduché, přízemní, přizpůsobené pro obývání a pro hospodářské účely. Jen jeden a to panský dvůr, nově postavený v roce 1848, byl kamenný. Dvacet jich bylo z nepálených cihel (vepřovic) a 10 ze dřeva. Panský dvůr byl pokryt taškami, ostatní doškami. Způsob hospodaření nebyl nijak pokročilý, stav dobytka byl nízký a tím trpěla pole. Podle statistiky tu bylo 18 volů, 57 krav, 4 telata, 446 ovcí a 6 koz. Pěstuje se pšenice, žito, ječmen, vikev, jetel a brambory, málo už hrách a len. Z průmyslových podniků tu byl pouze mlýn se dvojím složením a k němu patřila i pila. Obojí patřilo mlynáři Hrdličkovi, který zůstával v č. 29 u Šlaufů. Pila zanikla někdy v letech 1860-1870. Potašárna, tedy flusárna, už byla mimo provoz.

Další vliv na růst výstavby a počtu obyvatelstva mělo rozšiřování průmyslu v Sedlci, Hrádku a v Rokycanech a nedozírný dosah mělo pro celou krajinu otevření provozu lokálky na trati Rokycany - Nezvěstice 1.srpna 1883. Kornatice a celé jejich okolí bylo tak napojeno na hlavní železniční trati a lidé již nebyli odkázáni na omezený výdělek v obci a nejbližším okolí. Největší počet obyvatel v celé jejich historii byl tak zaznamenán v roce 1890, kdy zde žilo 330 obyvatel ve 33 chalupách.