Ve východní části široké pramenné pánve drobného přítoku Kornatického potoka, na slunném jihovýchodním svahu, byla ve druhé polovině 13.století založena vesnice Javor. Asi 500 metrů jižně od ní, na hraně terasy nad zmíněným potůčkem, existovala stejnojnenná drobná tvrz, rezidence zemanského rodu z Javora. Z něj se roku 1373 poprvé uvádi Čáslav. Za posledního příslušníka rodu, jenž byl držitelem ještě samostatného javorského statku, je považován Burian z Javora doložen v letech 1447 - 1449.

Pozůstatky středověké vesnice v podobě lehce vyvýšených mohylovitých útvarů a mělkých prohlubní jsou zřetelné na poměrně velké ploše v pásu, jehož horní okraj se dotýká prameniště potůčku a na něm vzniklé soustavy drobných vodních nádrží, haltýřů. Podobně jako u nedalekého Horního a Dolního Nestajova, ani u Javora nepředpokládáme jak pravidelný, přesně rozměřený půdorys vsi, tak ani existenci návsi. Lehké, převážně dřevěné domy byly nepravidelně řazeny podél cesty vedoucí ke tvrzi a dále do Kornatic.

Zánik vesnice byl, jak dokládají hojné nálezy zuhelnatělého dřeva a vypálené mazanice, násilný. Je možné, že větší vzdálenost od obléhané a dobyté Lopaty 1323-1333 a kališnická příslušnost pánů z Javora, uchránila vesnici před osudem, jaký potkal blízké vsi Horní a Dolní Nestajov. Písemné prameny i archeologické nálezy z prostoru vsi spíše nasvědčují tomu, že k zániku vsi došlo později, snad během bojů Jiřího z Poděbrad se strakonickou či zelenohorskou jednotou, vyznačujících se mnoha ukrutnostmi na obou stranách. V každém případě tvrz i ves zanikla dávno před rokem 1601, kdy jsou poprvé uváděny jako pusté.

F.X.Franc lokalitu objevil v roce 1888 během výzkumu nedalekého mohylového pohřebiště. Zatímco na ploše tvrziště zahájil vykopávky, o zaniklé vsi se pouze zmiňuje ve svém rukopisu. Věcně správnou zmínku doplnil instruktivním plánkem obou středověkých památek.