V široce rozevřeném horním konci údolí, kterým protéká jeden z přítoků Kornatického potoka, se na okraji terénního stupně mírně vyvýšeného nad rybníkem, zachovaly zbytky tvrze Mydlné.

Mydlná byla královským manstvím, tedy zboží s povinností vlastníka k vojenské službě panovníkovi. Neznáme odkdy ani jaké úkoly tito drobní šlechtici plnili. Jistě jsme v pokušení spojit zdejší many s blízkou Radyní. Problém je v tom, že podle archeologických dokladů jsou tvrze v okolí Kornatic starší někdy až o sto let. Převedení svobodného statku na manství by tedy bylo pociťováno jako těžká újma a nejeví se pravděpodobné, že by Karel IV k tomuto kroku přistoupil. Spíše se na základě některých pramenných indicií zdá, že jsme na stopě manské soustavě starší, ustavené ke hradu Plzni v době jeho přeměny v duchu nastupujících vrcholně feudálních vztahů.

Za její první známé majitele jsou považováni Bohuslav a Protiva z Mydlné, objevující se ve zprávách z let 1397,1405 a 1416. Sezema z Mydlné čte se od roku 1419, pak v jiném listě z roku 1429 a posléze v roce 1442. Jeho syn Jindřich měl nějaké spory s pánem Žerotínským. Oba tito páni z Mydlné již nebyli v plzeňském kraji usedlí, ale zdržovali se někde v okolí Slaného. Jejím držitelem za husitských válek byl Kuneš z Hlohova jinak z Lomce. Ten prodal před rokem 1437 dědictví to, totiž tvrz, dvůr poplužní a selské usedlosti, manželům Rackovi z Kvíčovic a Anně z Hlohova. Racek vlastnil rovněž část Šťáhlav, pročež se od roku 1439 Rackem ze Šťáhlav nazývá. Racek a Anna prodali roku 1442 tvrz s příslušenstvím Janovi z Rakové za 20 kop grošů, tedy polovinu ceny, kterou za ni sami zaplatili. Bývá z toho vyvozováno, že ves byla už tehdy pustá. Když zboží v roce 1474 Jan z Rakové prodával za 50 kop grošů, byla zaniklá patrně i tvrz, protože v záznamu prodeje je uveden jen "v Mydlné dvůr poplužní pustý a dvory kmetcí pusté s rolemi, lukami, lesy, potoky, rybníky,.." Získal je Boztěch ze Šťáhlav. Na žádost Mikoláše ze Šťáhlav v roce 1488 propustil král Vladislav z manství polovice dvoru pustého v Mydlné a polovice selských dvorů též pustých. Na zbývající část se nejspíš časem zapomnělo. Zánik tvrze lze velmi pravděpodobně spojovat s válkami Strakonické jednoty proti Jiřímu z Poděbrad. V 16.století se vyskytuje už jen pustá ves Mydlná jako součást okolních panství. Roku 1545 patřila ke zboží Hradišťskému. Jan Hradišťský z Hořovic prodal ke sklonku téhož století dvůr poplužní v Rakové, součásti vsi Mešna a ves pustou Mydlnou paní Marjáně ze Svárova, manželce Karla z Kokořova. Synové její připojili Mydlnou ke Šťáhlavskému panství kam připadly i Kornatice a další okolní vesnice.

Zbytky tvrze zůstaly zachovány ve velmi dobrém stavu, takřka tak, jak je zformovaly přirodní vlivy po požáru, který bezprostředně zánik sídla způsobil. Podílela se na tom nejspíš i lidová pověst, zaznamenaná ještě v 70. letech v Mešně (cca 2km), jež považovala pozůstatky paláce tvrze za trosky kostela. Kámen zde sedláky z okolí nebyl těžen zřejmě z obavy před spáchání svatokrádeže.
Částečně to potvrzuje i záznam ze zápisků kornatického občana pana Šmolíka z roku 1910. Praví že tento rok bylo velice deštivo a bylo třeba vozovou cestu kolem tvrze vedoucí upravit. Tu byl kámen sválený mino základy sebrám a na cestu vyvezen. Základní zdi při tom ale nebyly porušeny. Při pracích se našly 3 pískovcové tesané kvádry, které kdysi tvořily futro ke vchodu. Jeden z kamenů pochází z klenutí. Dle oblouku se předpokládá, že vchod byl prostý gotického stylu stejně jako klenutí starého mešenského kostela. Ve zřícenině našlo se mnoho cihel celých i rozbitých, množství kovaných hřebíků, střepy nádob hliněných i jakási nádobka. Při podlaze vesměs silná vrstva hlíny do červena vypálená. Praví se, že před více lety byly zachované cihly ze zříceniny vybrány a k opravám ve dvoře na Kamínkách upotřebeny. Nahodí se otázka, jak mohlo vzniknout jméno lesa Kostelíček. Je možno, že tak význačná osada, jakou Mydlná byla, měla svou kapli či kostelík, protože páni z Mydlné, ač byli v blízkosti Mešna, nikdy tam právo pareonátní nedrželi.

Areál tvrze tvoří zhruba lichoběžník, k jehož východním okraji se kratší stranou váže objekt obdélníkového půdorysu postavený z lomového kamene spojovaného hlínou. Jeho zdi, stojící dosud většinou do výše půldruhého metru, nesli pravděpodobně další podlaží lehčí konstrukce, v níž se patrně uplatnili i cihly, jejichž zbytky byly zjištěny v nejbližším okolí. Do stavení se vstupovalo z nádvoří z jižní strany pískovcovým portálem, jehož část byla opodál nalezena spolu s menšími zlomky dalších pískovcových ostění. Stavení sloužilo jako palác tvrze.

V severozápadním nároží tvrziště vysunutém proti přilehlé planině, které bylo z hlediska obrany nejexponovanějším, nalézáme mohutnou, v půdorysu přibližně čtvercovou kupu vypálené mazanice, která se místy tavila. Při obvodu jsou patrné zbytky kamenné podezdívky. Velký kus mazanice zachoval otisk trámu, z něhož lze určit průměr kulatiny přibližně na 30cm. Povaha trosek ukazuje na vícepodlažní dřevěnou stavbu, zřejmě věž. Z vnější hrany přikopu, mezi tuto stavbu a další objekt, který přiléhá ke zbytkům hrazení, vybíhá nájezd na most, po němž se do tvrze vstupovalo. Zbytky staveb se zachovaly i při okraji tvrziště nad rybníkem naproti vchodu do paláce. Nejvýraznější jsou zděné zbytky objektu v jihovýchodním nároží. Pokud lze soudit, byl celý areál obehnán zdí z kamene spojovaného hlínou.
Rybník obklopoval tvrz ze dvou stran a další rybník nad ní zadržoval vodu pro napouštění příkopu, uzavřeného k tomu učelu hrázkou s přepadem. V předpolí tvrze byly zjištěny stopy objektů poplužního dvora a v širokém okolí pozůstatky vsi.