Tvrzí se obecně rozumí drobné opevněné feudální sídlo stavěné většinou ve vesnicích, protože život na tvrzi byl bezprostředně vázán na půdu, která k ní patřila a na poddané, kteří tuto půdu obdělávali. Od ostatních feudálních sídel jako jsou hrady, zámky nebo městské paláce, se tedy lišily převážně svou polohou a velikostí.

Vlastní sídlo tvrze představoval ve všech dobách obvykle jedno či vícepatrový objekt, stojící buď osaměle nebo při obvodu tvrziště. Obytné prostory byly nejčastěji v patrech, zatímco přízemí a sklepy se vyhrazovaly pro zásoby a hospodářská zařízení. Nezřídka se na tvrzi skladovala a chránila úroda, především obilí. Rodina feudála musela mít na tvrzi vedle obytných prostor i kuchyň, sloužící vlastně jako obývací světnice a místnost pro přijímání návštěv. Dále je tu třeba předpokládat místo pro uložení osobní zbroje a obranných prostředků, jimiž bylo možno v době nepokojů vyzbrojit menší posádku. Pokud to situace dovolovala, byly pro tvrze vyhledávány přirozeně chráněné polohy na ostrožnách, okrajích teras a plošin a při vodních tocích. Bezprostřední ochranu pak tvořily obvodové konstrukce budov a zděné či palisádové hradby. Přístupy do tvrzí vedly nejčastěji přes příkopy po mos

Majetkové rozdíly mezi vlastníky se neobrážely jenom ve velikosti tvrzí, ale také v použitém stavebním materiálu. Výsledky archeologických výzkumů dokazují, že se stavěli i tvrze celodřevěné. Tvrze si stavěli již od 13.století především příslušníci drobné šlechty, kteří se nazývali zemany, vladyky, rytíři či panoši. Vedle tvrzí drobných feudálů existovali i tvrze vyšší feudální vrstvy světské a církevní, ale také bohatých měšťanů. Teprve kolem poloviny 16.století pozbývají tvrze svého významu a bývají opouštěny. Záhy bývají přestavovány na sýpky nebo zcela zanikají a dnes je jejich existence připomínána jenom místem, na kterém tvrz stála a hlubokými příkopy s valy.

Ve známých historických pramenech se existence tvrze výrazněji neprojevila. Majitelé nedaleké vsi, vladykové z Javora, se vyskytují v listinách od roku 1373. Čáslav z Javora přitiskl dvakrát (1373,1377) pečeť svou k listinám archivu Plzeňského a držel ves Javor s poplužím ještě v roce 1379. V letech 1391-1393 připomíná se Drslav, roku 1403 Chval, otec Jaroslavův, roku 1405 Kunrát z Javora, snad královský man. Nástupce jeho Čejchan z Javora držel mimo Javor také nějakou část zboží Pokonického, pročež odpíral tomu, když bylo roku 1409 věno Ofčino na Pokonicích jako odúmrť provoláno a při svou roku 1410 vyhrál. Ještě roku 1415 svědčil při prodání platu na Nýřšťě a Bystřici. Jaroslav a Kunrat z Javora jsouce smýšlení katolického roku 1420 Pražanům opověděli válku. Jaroslav seděl potom (1427) v městečku Blovice, prodav, jak se zdá, zboží Javorské. To koupil Olfart z Javora, který k táborům stál roku 1427, o rok později byl hejtmanem na Vilštejně (Vlčtejn) a svědčil v mnoha dokumentech z té doby. Připomíná se naposled roku 1447, kdy se poprvé připomíná jeho syn Burjan z Javora, který se rovněž k rukojemstvím propůjčoval. Tento Burjan je také poslední známý držitel samostatného zboží Javorského. Později se stává Javor součástí poříčského panství. V roce 1601 bylo uváděno "tvrziště a ves v Javoře pustá". A v roce 1624 jen louky v Javoře Hořejším a Dolejším.

Tvrz Javor byla postavena na hraně terasy povýšené nad močálovité dno údolí protékané potůčkem. Středový pahorek tvrze, jehož temeno má průměr jenom kolem osmi metrů, obklopuje kruhový příkop a podkova valu. Val chybí na západní straně, kde opevnění zřejmě spoléhalo na ochranu, kterou poskytoval rybník a močál v údolí. Povrchové stavby na středovém pahorku se nedochovaly. Byla jí, soudě podle charakteru tvrziště, roubená věž. V roce 1888 prokopal tvrziště F.X.Franc. Ve svých zápisech, týkajících se uvedeného výzkumu, uvádí Franc pouze nález středověké keramiky. Negativní zásahy z doby Francova působení jsou na lokalitě patrné dodnes.