Navigace

Obsah

Přírodní památky a rezervace

Přírodní rezervace Lopata

jaternik-podleskaByla zřízena výnosem ministerstva školství a kultury 5.7.1957 na základě dřívějšího výnosu ministerstva školství a národní osvěty z roku 1933. Rozloha je 4,79 hektaru.

Celé území je budováno proterozoickými břidlicemi, případně drobami, ve kterých se vyskytují na povrch vystupující čočky buližníků. Dominantními prvky reliéfu jsou dva buližníkové hřbety, přičemž nejvýraznější je typický suk, monadlok , který je ve střední části silně antropicky narušen (hradní sídlo). Na jihovýchodním okraji se nachází blokové až balvanité sutě.

V okolí hradu jsou vyvinuty teplomilné hájové porosty s lípou širokolistou, javorem klenem, jilmem horským, dubem zimním atd. V bylinném patře se vyskytují z ochranářského hlediska významné druhy, například lilie zlatohlavá, lýkovec jedovatý, samorostlík klasnatý, oměj vlčí, jalovec obecný, jaterník podléška, plicník temný, kokořík vonný a přeslenitý.

 

Přírodní rezervace  Zvoníčkovna

Nachází se asi 2 km severně od Kornatic, proti proudu potoka  bezprostředně nad  zaniklou  vsi Javor. Zřízena byla výnosem ministerstva školství a kultury 4.7.1956.

Tvoří ji dvě části - vlhká lesní louka a okolní listnaté a smíšené lesní porosty. Nadmořská výška území se pohybuje od 435 m (výtok Javorového potoka z rezervace) po 475 m (severní hranice). Podle lesního hospodářského plánu z roku 1978 zaujímá rezervace celkovou plochu 8,67 ha. Po východní a severní hranici rezervace vede Naučná stezka F. X. France.

Z geomorfologického hlediska se rezervace rozkládá na erozně denudačních svazích orientovaných k jihozápadu, jejichž průměrný sklon činí 5 až 10° (v severní a východní části území však až 20°). Patrné jsou antropogenní útvary, resp. relikty zaniklé středověké  vesnice Javor

Skoro celou rezervaci lze označit za pramennou mísu Javorového potoka, pravobřežního přítoku Kornatického potoka. V severní části rezervace vyvěrá několik pramenů (na jednom z nich je upravená studánka), na něž jsou vázána prameniště a kaskáda rybníčků. Dvě větší nádrže v západní části území se postupně zazemňují a zarůstají mokřadní vegetací, několik menších tůní při severní hranici rezervace v létě vysychá. Dvě hlavní pramenné stružky potoka se stékají ve střední části louky. Další prameniště s četnými stružkami se nachází v jižním cípu rezervace.

Geologickým podložím rezervace a jejího okolí jsou šedočerné jemnozrnné křemité břidlice středočeského algonkia zcela zakryté zvětralinovým pláštěm z hlinitých a hlinitopísčitých sedimentů. 

Většina plochy rezervace je tvořena smíšeným lesem, který lze charakterizovat jako doubravu nebo dubohabřinu s poměrně zachovalými zbytky přírodních lesních společenstev hájového typu, v níž je zastoupena řada, z hlediska ochrany přírody, významných druhů rostlin, například lýkovec jedovatý, prvosenka jarní, samorostlík klasnatý, vraní oko čtyřlisté, kokořík malokvětý a další. 

Přibližně čtvrtinu chráněného území zaujímá vlhká louka, vzniklá v souvislosti se zaniklou středověkou vesnicí Javor. Relativně nejsušší je sečená západní a severní část louky, která má také nejpestřejší floristické složení a hostící další ohrožené a z hlediska ochrany přírody významné rostliny - například všivec lesní, prstnatec májový, vemeník dvoulistý, upolín obecný a četné další.  Jižní a východní část louky je zamokřená celoročně.  Celkem je ze Zvoníčkovny popsáno 272 druhů rostlin. 

 

 

Vemeník dvoulistýkokořík

lýkovec jedovatývstavač májový

 

lilie zlatohlávek

vranní oko

všivec

Přírodní památka Hádky

hadkyRozkládá se jižně od mohylového pohřebiště, v jeho těsné blízkosti. Byla zřízena výnosem ministerstva kultury a školství v roce 1956. Rozloha je 5,04 ha.

Území přírodní památky budují horniny spilitového komplexu středočeského algonkia, které jsou zcela zakryty zvětralinovým pláštěm. Geomorfologicky je tvořeno mírně ukloněnými denudačními svahy, které v jižní část lemují mokřadní prameniště. K antropogenním tvarům patří především mohyly roztroušené v severní části.

Jádrem přírodní památky jsou staré dubové porosty obklopené kulturními smrčinami. Stromové patro je tvořeno především dubem letním i zimním. V bylinném patru převládá třtina rákosovitá. Z chráněných druhů zde rostou například ohrožené lilie zlatohlávek, okrotice dlouholistá, medovník velkokvětý, oměj vlčí vemenník dvoulistý, dále například lýkovec jedovatý či orlíček.

oměj vlčí

medovník velekvětý