V široce rozevřeném horním konci údolí, kterým protéká
jeden z přítoků Kornatického potoka, se na okraji terénního stupně
mírně vyvýšeného nad rybníkem, zachovaly zbytky tvrze Mydlné.
Mydlná byla královským manstvím, tedy zboží s povinností vlastníka k vojenské službě
panovníkovi. Neznáme odkdy ani jaké
úkoly tito drobní šlechtici plnili. Jistě jsme v pokušení spojit zdejší many
s blízkou Radyní. Problém je v tom, že podle archeologických dokladů jsou tvrze v
okolí Kornatic starší někdy až o sto let. Převedení svobodného statku na manství
by tedy bylo pociťováno jako těžká újma a nejeví se pravděpodobné, že by Karel IV k
tomuto kroku přistoupil. Spíše se na základě některých pramenných indicií zdá, že jsme
na stopě manské soustavě starší, ustavené ke hradu Plzni v době jeho přeměny v duchu
nastupujících vrcholně feudálních vztahů.
Za její první známé majitele jsou považováni Bohuslav a Protiva z Mydlné,
objevující se ve zprávách z let 1397,1405 a 1416. Sezema z Mydlné čte se
od roku 1419, pak v jiném listě z roku 1429 a posléze v roce 1442. Jeho
syn Jindřich měl nějaké spory s pánem Žerotínským. Oba tito páni z Mydlné
již nebyli v plzeňském kraji usedlí, ale zdržovali se někde v okolí Slaného.
Jejím držitelem za husitských válek byl Kuneš z Hlohova jinak z Lomce. Ten prodal
před rokem 1437 dědictví to, totiž tvrz, dvůr poplužní a selské usedlosti, manželům
Rackovi z Kvíčovic a Anně z Hlohova. Racek vlastnil rovněž část Šťáhlav,
pročež se od roku 1439 Rackem ze Šťáhlav nazývá. Racek a Anna prodali roku 1442 tvrz s
příslušenstvím Janovi z Rakové za 20 kop grošů, tedy polovinu ceny, kterou za ni
sami zaplatili.
Bývá z toho vyvozováno, že ves byla už tehdy pustá. Když zboží v roce 1474
Jan z Rakové prodával za 50 kop grošů, byla zaniklá patrně i tvrz, protože v záznamu prodeje
je uveden jen "v Mydlné dvůr poplužní pustý a dvory kmetcí pusté s rolemi, lukami, lesy,
potoky, rybníky,.." Získal je Boztěch ze Šťáhlav. Na žádost Mikoláše ze Šťáhlav
v roce 1488 propustil král Vladislav z manství polovice dvoru pustého v Mydlné a polovice
selských dvorů též pustých. Na zbývající část se nejspíš časem zapomnělo. Zánik tvrze lze
velmi pravděpodobně spojovat s válkami Strakonické jednoty proti Jiřímu z Poděbrad. V
16.století se vyskytuje už jen pustá ves Mydlná jako součást okolních panství.
Roku 1545 patřila ke zboží Hradišťskému. Jan Hradišťský z Hořovic prodal ke sklonku
téhož století dvůr poplužní v Rakové, součásti vsi Mešna a ves pustou Mydlnou paní
Marjáně ze Svárova, manželce Karla z Kokořova. Synové její připojili Mydlnou ke
Šťáhlavskému panství kam připadly i Kornatice a další okolní vesnice.
Zbytky tvrze zůstaly zachovány ve velmi dobrém stavu, takřka tak, jak je zformovaly
přirodní vlivy po požáru, který bezprostředně zánik sídla způsobil. Podílela se na
tom nejspíš i lidová pověst, zaznamenaná ještě v 70. letech v Mešně (cca 2km), jež
považovala pozůstatky paláce tvrze za trosky kostela. Kámen zde sedláky z okolí nebyl
těžen zřejmě z obavy před spáchání svatokrádeže.
Částečně to potvrzuje i záznam ze zápisků kornatického občana pana Šmolíka z roku 1910.
Praví že tento rok bylo velice
deštivo a bylo třeba vozovou cestu kolem tvrze vedoucí upravit. Tu byl kámen sválený
mino základy sebrám a na cestu vyvezen. Základní zdi při tom ale nebyly porušeny.
Při pracích se našly 3 pískovcové tesané kvádry, které kdysi tvořily futro ke vchodu.
Jeden z kamenů pochází z klenutí. Dle oblouku se předpokládá, že vchod byl prostý
gotického stylu stejně jako klenutí starého mešenského kostela. Ve zřícenině našlo
se mnoho cihel celých i rozbitých, množství kovaných hřebíků, střepy nádob hliněných
i jakási nádobka. Při podlaze vesměs silná vrstva hlíny do červena vypálená. Praví se,
že před více lety byly zachované cihly ze zříceniny vybrány a k opravám ve dvoře na
Kamínkách upotřebeny. Nahodí se otázka, jak mohlo vzniknout jméno lesa Kostelíček.
Je možno, že tak význačná osada, jakou Mydlná byla, měla svou kapli či kostelík,
protože páni z Mydlné, ač byli v blízkosti Mešna, nikdy tam právo pareonátní nedrželi.
Areál tvrze tvoří zhruba lichoběžník,
k jehož východním okraji se kratší stranou váže
objekt obdélníkového půdorysu postavený z lomového kamene spojovaného hlínou.
Jeho zdi, stojící dosud většinou do výše půldruhého metru, nesli pravděpodobně další
podlaží lehčí konstrukce, v níž se patrně uplatnili i cihly, jejichž zbytky byly
zjištěny v nejbližším okolí. Do stavení se vstupovalo z nádvoří z jižní strany
pískovcovým portálem, jehož část byla opodál nalezena spolu s menšími zlomky dalších
pískovcových ostění. Stavení sloužilo jako palác tvrze.
V severozápadním nároží tvrziště vysunutém proti přilehlé planině, které bylo z
hlediska obrany nejexponovanějším, nalézáme mohutnou, v půdorysu přibližně čtvercovou
kupu vypálené mazanice, která se místy tavila. Při obvodu jsou patrné zbytky kamenné
podezdívky. Velký kus mazanice zachoval otisk trámu, z něhož lze určit průměr kulatiny
přibližně na 30cm. Povaha trosek ukazuje na vícepodlažní dřevěnou stavbu, zřejmě věž.
Z vnější hrany přikopu, mezi tuto stavbu a další objekt, který přiléhá ke zbytkům
hrazení, vybíhá nájezd na most, po němž se do tvrze vstupovalo. Zbytky staveb se
zachovaly i při okraji tvrziště nad rybníkem naproti vchodu do paláce. Nejvýraznější
jsou zděné zbytky objektu v jihovýchodním nároží. Pokud lze soudit, byl celý areál
obehnán zdí z kamene spojovaného hlínou.
Rybník obklopoval tvrz ze dvou stran a další rybník nad ní zadržoval vodu pro napouštění
příkopu, uzavřeného k tomu učelu hrázkou s přepadem. V předpolí tvrze byly zjištěny stopy
objektů poplužního dvora a v širokém okolí pozůstatky vsi.