Nejstarší osídlení lopatské skály pochází z doby 5000 let př.n.l. , kdy první obyvatelé přišli do těchto míst podél řeky Úslavy. Byli to obyvatelé noví, nepříliš početní, kteří zde vybudovali několik málo sídlišť. Podle jejich zvyku zdobit keramiku různě provedenými lineárními pásky, nazývame tento lid lidem lineární kultury a období ve kterém žili, neolitem - mladší dobou kamennou.

        Po tomto období se usídlili v krajině kolem řeky Úslavy lidé, kteří pronikli do jihozápadních Čech z oblast východobavorského Chamu. Chamská kultura spadá do nejmladší fáze doby kamenné, takzvaného eneolitu - 3000let př.n.l. Tito obyvatelé zřizovali svá obydlí na strmých, obtížně dostupných skalách, patrně z obranných důvodů. Eneolitický člověk byl již cílevědomým zemědělcem a chovatelem domácího zvířectva, které mu přinášelo daleko větší užitek, než zabité zvíře, ulovené ve volné přírodě. Dovedl také tkát látky a zhotovovat si z nich oděv.

        V letech 1880-1886 Franc důkladně prozkoumal prostor hradní skály a část prostoru v podhradí, kde se snažil objevit pravěké artefakty o jejichž přítomnosti vypověděl již dříve nalezený kamenný klín. Při této práci bylo odklizeno mnoho suti ze zbořeného hradu, aby se mohl Franc dostat k nejstarším kulturním vrstvám. Pravěké nálezy byly učiněny většinou až na ploše skalního temene. Zde objevil Franc několik kamenných sekerek, mnoho tkalcovských přeslenů, a větší počet kostěnných a parohových nástrojů.

        Keramika nalezená na Lopatě se projevuje dvojkónickými nádobami, nálevkovitě rozevřenými miskami, zásobnicemi na potraviny a obilí s povrchem otlačeným slámou, moždýřovitými hrnci a pod. Plastická výzdoba je provedena mnohonásobnými pásy promačkávaných plastických pásek s půlobloučky, trojúhelníčky a kolečky. Na plošině v prostoru příkopu narazil Franc na pravěká ohniště s několikanásobně obnovenou hliněnou podlahou. Každodenní život neolitických obyvatel lopatské skály se většinou odehrával pod skálou, kde si na ohništích připravovali pokrmy a zabývali se ostatní činností. Obyvatelé hradní skály sestávali asi z příslušníků jednoho rodu a nebyli příliš početní, jak lze usuzovat z nevelké plochy skalního temene.

        Podobu jejich příbytků lze rekonstruovat pouze na základě otisků konstrukce stěny v mazanině, která se nalezla v původní kulturní vrstvě. Podle toho se jednalo o stavby dřevěné, jejichž stěny byly vypleteny proutím a omazány hlínou smísenou se slamou a plevami. Střecha mohla být slaměná nebo z větví. Po těchto objektech se samozřejmě nezachovala ani stopa, kromě zbytku mazanice, proto ani nevíme, kolik obydlí skála nesla.

        Málo zastoupené nálezy z doby bronzové a starší doby železné, tedy asi 1400 př.n.l., poukazují na pozdější, zřejmě krátkodobé a nevýznamné osídlení.