Tvrzí se obecně rozumí drobné opevněné feudální sídlo stavěné většinou ve
vesnicích, protože život na tvrzi byl bezprostředně vázán na půdu, která
k ní patřila a na poddané, kteří tuto půdu obdělávali. Od ostatních feudálních
sídel jako jsou hrady, zámky nebo městské paláce, se tedy lišily
převážně svou polohou a velikostí.
Vlastní sídlo tvrze představoval ve
všech dobách obvykle jedno či vícepatrový objekt, stojící buď osaměle
nebo při obvodu tvrziště. Obytné prostory byly nejčastěji v patrech,
zatímco přízemí a sklepy se vyhrazovaly pro zásoby a hospodářská zařízení.
Nezřídka se na tvrzi skladovala a chránila úroda, především obilí.
Rodina feudála musela mít na tvrzi vedle obytných prostor i kuchyň,
sloužící vlastně jako obývací světnice a místnost pro přijímání návštěv.
Dále je tu třeba předpokládat místo pro uložení osobní zbroje a obranných
prostředků, jimiž bylo možno v době nepokojů vyzbrojit menší posádku.
Pokud to situace dovolovala, byly pro tvrze vyhledávány přirozeně chráněné
polohy na ostrožnách, okrajích teras a plošin a při vodních tocích.
Bezprostřední ochranu pak tvořily obvodové konstrukce budov a zděné či
palisádové hradby. Přístupy do tvrzí vedly nejčastěji přes příkopy
po mostech, které ústily do bran svoditými lávkami.
Majetkové rozdíly mezi vlastníky se neobrážely jenom ve velikosti tvrzí, ale
také v použitém stavebním materiálu. Výsledky archeologických výzkumů
dokazují, že se stavěli i tvrze celodřevěné. Tvrze si stavěli
již od 13.století především příslušníci drobné šlechty, kteří se
nazývali zemany, vladyky, rytíři či panoši. Vedle tvrzí drobných
feudálů existovali i tvrze vyšší feudální vrstvy světské a církevní,
ale také bohatých měšťanů. Teprve kolem poloviny 16.století pozbývají
tvrze svého významu a bývají opouštěny. Záhy bývají přestavovány na
sýpky nebo zcela zanikají a dnes je jejich existence připomínána
jenom místem, na kterém tvrz stála a hlubokými příkopy s valy.
Ve známých historických pramenech se existence tvrze výrazněji
neprojevila. Majitelé
nedaleké vsi,
vladykové z Javora, se
vyskytují v listinách od roku 1373. Čáslav z Javora přitiskl dvakrát
(1373,1377) pečeť svou k listinám archivu Plzeňského a držel ves Javor
s poplužím ještě v roce 1379. V letech 1391-1393 připomíná se Drslav,
roku 1403 Chval, otec Jaroslavův, roku 1405 Kunrát z Javora, snad
královský man. Nástupce jeho Čejchan z Javora držel mimo Javor také
nějakou část zboží Pokonického,
pročež odpíral tomu, když bylo roku 1409 věno Ofčino na Pokonicích
jako odúmrť provoláno a při svou roku 1410 vyhrál. Ještě roku 1415
svědčil při prodání platu na Nýřšťě a Bystřici. Jaroslav a Kunrat z
Javora jsouce smýšlení katolického roku 1420 Pražanům opověděli válku.
Jaroslav seděl potom (1427) v městečku Blovice, prodav, jak se zdá,
zboží Javorské. To koupil Olfart z Javora, který k táborům stál roku
1427, o rok později byl hejtmanem na Vilštejně (Vlčtejn) a svědčil
v mnoha dokumentech z té doby. Připomíná se naposled roku 1447,
kdy se poprvé připomíná jeho syn Burjan z Javora, který se rovněž
k rukojemstvím propůjčoval. Tento Burjan je také poslední
známý držitel samostatného zboží Javorského. Později se
stává Javor součástí poříčského panství. V roce 1601 bylo uváděno
"tvrziště a ves v Javoře pustá". A v roce 1624 jen louky v
Javoře Hořejším a Dolejším.
Tvrz Javor byla postavena na hraně terasy povýšené nad močálovité
dno údolí protékané potůčkem. Středový pahorek tvrze,
jehož temeno má průměr jenom kolem osmi metrů, obklopuje kruhový
příkop a podkova valu. Val chybí na západní straně, kde opevnění
zřejmě spoléhalo na ochranu, kterou poskytoval rybník a močál
v údolí.
Povrchové stavby na středovém
pahorku se nedochovaly.
Byla jí, soudě podle charakteru tvrziště, roubená věž. V roce 1888
prokopal tvrziště F.X.Franc. Ve svých zápisech, týkajících se uvedeného
výzkumu, uvádí Franc pouze nález středověké keramiky. Negativní
zásahy z doby Francova působení jsou na lokalitě patrné dodnes.